Přátelé, kamarádi, tak jsem se letos vypravil s kamarády, Tomášem a Alešem, na dlouho plánovaný a několikrát z různých důvodů odkládaný několikadenní výlet do Rakouska, Itálie a Německa. Tady musím zmínit, že ještě ráno, v den, kdy jsme vyjížděli, Tomáš nevěřil, že to klapne. Prostě nevěřící Tomáš…
Ale, klaplo a vyrazili jsme přes Rakousko (kudy jinudy, že?) do Itálie. Jeli jsme pěkně v horku a vlastním potu, tak jak to letos v létě bylo běžné. Kluci to hnali, cesta krásně utíkala, prostě idylka.
Ale pak se objevil první mrak a já jsem chlapce zkušeně varoval před bouřkou. Oni natáhli nepromoky a já jsem si zapnul svoji vnitřní nepromokavou bundu Rukka s tím, že otestuji, co prodáváme.
A test se povedl, jeli jsme v lijáku a zimě (12°C) skoro 4 hodiny po dálnici, chlapci na Géesech seděli v pohodě, já na svém FJR, díky jiné ergonomii (ale hlavně kvůli mé váze), ve vodní lázni jak v lavóru.
Dojeli jsme do hotelu za tmy, chlapci se usmívali, já jsem nějak ztěžka chodil, protože jsem vážil o 10 kilo víc a byla mi fest zima. Vysvětlím proč – vnitřní bunda i kalhoty mého letního setu Rukka mě udrželi v pohodě v suchu, ale vnější vrstva nasákla vodou tak, že jsem byl o těch 10 kilo těžší. Ruce jsem měl taky v suchu, rukavice podržely, ale mrzly mi v tom dešti a větru ruce. (Večer se mě Alda zeptal, proč jsem si nepustil vyhřívání heftů…nejdřív jsem ho chtěl zabít, ale pak jsem si uvědomil, že stárnu a lepší už to nebude (funkční a velmi účinné vyhřívání na FJR samozřejmě je…, jen jsem dlouho nejel v takové zimě.)
Ráno jsme koukli ven, lilo stejně nebo víc, jak večer. Tomáš vydal rozkaz, jedeme na Timelsjoch, tam si to užijeme. Preventivně jsem si natáhl větrovku přes bundu a vyrazili jsme. Cesta byla asi parádní, krásné výhledy a panoramata…jen jsme z nich vůbec nic neviděli, protože pořád lilo jak z konve a jako bonus dorazila pravá tyrolská mlha. Viděli jsme, i s otevřeným hledí přileb, tak na 10 metrů.
V pořádku jsme dorazili na kopec, udělali pár mléčných fotek a mazali dolů, protože teplo 6°C nás k delšímu pobytu nevybízelo. Sjeli jsme z Timelsjochu, oteplilo se na 30°C, sundali jsme doplňky a vyrazili do Itálie na Passo Gavia., V těch 30°C co teď najednou byly se pro mě situace zásadně změnila a já jsem svoji Rukku neustále chválil, do tohoto počasí je naprosto skvělá (kluci mi ji trošku záviděli).
V Itálii jsme začali naši pouť nezbytným capuccinem a pak vyjeli na známé Passo Gavia (2618m). Co říci, desítky skvělých zatáček, nádherné výhledy a mix stovek motorek, aut, kol a občas traktor. V obou směrech. Motorkářský ráj, však to znáte.
Nahoře jsme se fotili, hecovali, kdo a jak jede, a která motorka je lepší (samozřejmě, že FJR, to je jasný, že?) a pak vyrazili do Livigna na přespání.
Prožili jsme krásný den a ráno nás čekala motorkářská báseň v podobě Passo Dello Stelvio (2758m).
Řeknu Vám, zažil jsem toho již docela dost, ale toto byl fakt silný zážitek. Nádherné zatáčky, panoramata, že nevíte, kam dřív koukat, skvělá silnice s tunely a jinými zpestřeními, tisíce motorek, aut, cyklistů, busů a běžců. Velký zážitek, umocněný na vrcholu Passa babylonskou směsicí všeho, co jsem vyjmenoval a s bonusem v podobě lyžaře, který se tam objevil mezi všemi těmi motorkami a koly, jen tak s lyžemi na rameni a v přezkáčích mašíroval na sjezdovku. Skoro jsem vyprskl své další capuccino, když jsem ho tam zahlédl.
Cesta dolů byla rychlá a akční a dole jsme to nasměrovali do německého Garmisch-Partenkirchenu, kam jsme vlastně celou naši cestu naplánovali na veliký evropský sraz motorek BMW. A je fakt, že jak jsme se blížili ke Ga-Pa koncentrace nejrůznějších typů motorek BMW výrazně stoupala (a ne, že by jich na těch všech tyrolských cestách doposud bylo málo) až jsem se na své Yamaze, v té jejich převaze, necítil úplně bezpečně, zato mí společníci jenom kvetli a pyšně se rozhlíželi z výšin svých GS.
Do Ga-Pa jsme dojeli odpoledne a hned vyrazili do ráje BMW. A musím vám říci, že bylo na co koukat. Tisíce motorek, tisíce motorkářů z celé Evropy, spousta jídla, pití, stánků, zábavy a povídání. Líbilo se nám tam moc, je možné, že se ještě někdy vrátíme…
No, a ráno jsme zadali do svých GPS adresy domovů a vyrazili. V Rakousku u benzinky jsem se rozloučil s Tomášem (který naši cestu parádně zorganizoval) a s Alešem (kterého jsem moc rád poznal) a jel sám (smutně) domů.
Výlet se skvěle vydařil, zadek jsem měl naklepanej jak řízek a dodnes se dívám na fotky a culím se u toho. Tak jako vždycky, když se odněkud vrátím, motorka, kamarádi, velká radost.
Za těch pár dnů jsem prošel vším, co se v SCHUBERTHU, Rukkce a Daytoně roky testuje a můžu Vám říct tyto závěry:
Boty Daytona s Gore-Texem – skvělé, sucho, nohy nebolí a ani nesmrdí ani po několika dnech ježdění a chození.
Oblečení Rukka Airman – letní set je parádní do teplého počasí, v dlouhodobém dešti a nižší teplotě je velmi vhodné přidat větrovku. Ale v suchu vás každopádně udrží.
Rukavice Rukka Virium – sucho udrží i v dlouhodobém dešti a nižší teplotě, ale z důvodu zimy je dobrý návlek nebo nebýt blbej jako já a pustit vyhřívání rukojetí motorky.
Přílba SCHUBERTH E1 – upřímně, velká spokojenost. Vůbec jsem o ní na hlavě nevěděl, větrání parádní, hlučnost akorát, výhled skvělý.
Pokud jste dočetli až sem, děkuji a doufám, že jste se naladili na nějakou cestu na vaší motorce. A jezděte s rozumem.
Napsal Víťa Ryšavý ve společnosti pánů Tomáše Kopřivy a Aleše Nováčka pro magazín MotoRoute.
Byl to můj první nákup a co dodat? Nic. Byl jsem maximálně spokojen!